image

Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24
Volby do zastupitelstev obcí konané 23.09. – 24.09.2022 / výsledky voleb
25
26 27 28 29 30 1 2
Drobečková navigace

Úvod > Skryté stránky > Restaurace Šolcovna > Z historie

Z historie

ŠOLCOVNA (1550-1945)

Dvůr a lidé

Šolcovna v Hejtmánkovicích je poprvé zmíněna v pozemkové knize kolem roku 1550. Onen čas byl postižen mnoha katastrofami. Roku 1540 zasáhlo velké sucho s neúrodou a drahotou. Roku 1570 přišla po velké průtrži mračen povodeň. Největší ranou nejen pro dvůr Šolcovna, ale pro celé Broumovsko byl mor. Na Bromovsku zemřelo 2250 lidí a pravděpodobně se jednou z obětí tehdejšího moru stal i tehdejší šolc se svou ženou neboť " v pondělí po svatém Martinu 1588" statek získal Christoph Zinke.

Deset let dvůr odbhospodařoval, a poté jej potomek původního majitele Kaspar Grabner získal roku 1598 za 1 155 kop šilinků koupí zpět. S úřadem šolce byla spojena soudní pravomoc a výčep piva.

V době třicetilété války postihlo Broumovsko hlad, nemoci, bída a pustošení, proto se po válce dlouho nemohlo vzpamatovat zemědělství - chybělo osivo, dobytek i pracovní síly. Heinrich Volke 11.7.1661 za 1 000 kop důkátů od Grabnerovy dvůr odkoupil.

Těžké ztráty, které vznikly válkou a požáry se snažil odstranit opat Tomáš Sartorius. Využil k tomu plateb, odvodů a služeb sedláků. Robota oné doby byla tak tvrdá, že došlo k těžkým selským nepokojům vedeným právě vesnickými šolci, kteří byli toho názoru, že jim náleží plné právo vlastnictví majetku. Krajský hejtman v Hradci Králové však potvrdil, že jsou všechna práva královským příkazem zrušena.

Postavení sedláků se významně zhoršilo. Vyhrožovali vzpourou a pustošením, ke kterému následně došlo. Vyšetřováním vzpoury byl pověřen rakouský apelační rada Ignatz von Sternberg. 29. srpna 1680 byl oznámen výsledek vyšetřování. Mezi strůjci spiknutí byl i hejtmánkovický šolc Heinrich Volke. Hejtmánkovický šolc byl potrestán, stáním na pranýři o příštím týdenním trhu dvě hodiny  a celý rok, kromě nedělí a svátků a vykonáváním veřejné práce v železech.

Dne 6.2.1701 odkupuje syn Heinrich Volkeho dvůr. Ačkoliv byl v tehdejší době všeobecný hospodářský rozmach, který zjednal opat Otmar Zinke, nepočínal si tento šolc příliš úspěšně. Roku 1705 se dokonce musel kůli zadlužení dvora vzdát. Až o 19 let později, 12. června 1724, vyměnil Kaspar John z Jetřichova za doplatek 400 kop míšeňských šilinků svůj statek za hejtmánkovickou šolcovnu. Jeho činnost spadala tenkrát do doby slezkých válek. Friedrich II. Pruský pochodoval se svými oddíly roku 1740 přes Trutnov, Broumov a Kladsko do Čech. Pole byla opět zpustošena a od měšťanů a rolníků byly  požadovány vysoké peněžní a proviantní služby.

V roce 1775 zničila průtrž mračen sklizeň. Vypukl hladomor. V těchto nepořádcích odkoupil dvůr za 1 900 kop míšeňských šilinků 10.11.1750 Tobias John od svého otce.

Válka trvala sedm let. Průské a rakouské oddíly se jenou valily do Čech, potom zase do Slezka. Vždy tím však trpělo tehdejší obyvatelstvo. Roku 1757 přitáhl rakouský generál Laudon na Broumovsko a dožadoval se na šolcovně v Hejtmánkovicích dvouapůlměsíčního ubytování. Rodina šolce byla přirozeně vystěhována a musela se s čeledíny, děvečkami a starousedlíky smačkout mimo. Starousedlíci měli ještě po dlouhé době v paměti lavici před obytným domem, na které sedával Laudon.

Válečné události pravěpodobně udolaly šolce tak, že zemřel, neboť již v roce 1762 koupil jeho syn Johann Georg John dvůr od své matky Sussany za 1343 kop míšeňských šilinků.

Rakouské jednotky přitáhly do Broumova na zimu. Každý rolník musel ubytovat a stravovat davacet vojáků. Každý domkař deset. To bylo skoro nemožné, protože roníci měli sami sotva co k jídlu. Jedli společně z jedné mísy, ve které bylo často kyselo, hustá moučná polévka, do které se dával kvas z pečení chleba, vodová a pivní polévka. K tomu se jedl chleba. Brambory byly tenkrát neznámé.

V letech 1778-1779 ležel Broumov opět mezi frontami bavorské dědické války. Roku 1779 nechal Josef Hoffmann, zeť Johanna Georga Johna, zřídit boží muka u výjezdu ze dvora. Ukazují Krista na mučenickém kříži. Pravděpodobně tím chtěl vyjádřit hroznou dobu, kterou právě přečkali.

 

Roku 1783 odkoupil Josef Hoffmann dvůr za 1340 kop míšeňských dukátů od své tchyně Regíny Johnové. Po dlouhých jedenadvaceti letech manželství se mu konečně narodila v roce 1800 dcera, která zůstala v živé paměti jako první šolcová.

Stará šolcová

Genovefa Hoffmannová, dcera šolce Josefa Hoffmanna, se narodila v roce 1800. Pravděpodobně se vdala ve dvaceti letech, kdy se jí narodil 1.10.1821 sy a dědic Franz. O původu jejío manžela Antona Herzoga se bohužel nic nedochovalo. Dá se však předpokládat, že to byl zámožný selský synek, který koupil dvůr 16.1.1823 díky dědictví po otci za  3560 guldenů. V letech 1832 až 1837 řádila na Broumovsku cholera a vyžádal si mnoho obětí. Lze předpokládat, že v této bolestné době nechal šolc vydlabat do Kristových božích muk nápis: VY, KDOŽ TUDY PROCHÁZÍTE, VIDÍTE, ŽE JAKÁKOLIV BOLEST SE STALA HNED I MOJÍ BOLESTÍ" Anton Herzog

Dvůr musel během hospodaření činorodého manželského páru finančně vzkvétat. Napomohlo tomu také osvobození rolníků v roce 1848. Pravděpodobně v této době vznikla barokní výzdoba kamenného obytného domu a výměnku, do něhož se manželský pár po synově svatbě přestěhoval.

Matka podnikla obtížnou dlouhou cestu do Vídně, aby navštívila svého mladšího syna Josefa, který byl císařským pručíkem dělostřelectva. Při této příležitosti necha sebe i matku portrétovat v oleji. Obrazy byly až do roku 1945 majetkem rodiny. Josef měl být za svoje služby v armádě povýšen do šlechtického stavu jako "Herzog - rytíř z Hejtmánkovic". Protože měl, ale jen jednu dceru, toto vyznamenání odmítl.

Díky vyprávění starousedlíků zůstala vzpomínka na tuto ženu. Byla  velmi přísná, když kráčela se svou berličkou po dvoře, děti prchaly. Tato přísnost však byla dozajista nutná, neboť syn zemřel ve čtyřiceti osmi letech a snacha churavěla. Manželský pár tak musel statek řídit a dohlížet na něj až do vysokého věku.

Syn Franz Herzog, narozený roku 1821 jako syn šolcové z Hejtmánkovic.4.11.1851, tedy, třicetiletý, se oženil se selskou dcerou Genovefou Hitschfelovou z Hejtmánkovic. Pocházela z rodiny s pěti dcerami, které se všechny staly zdatnými selkami. Tři z nich žily v bezporstředním sousedství. Manželům se narodily tři dcery. V roce 1853 spatřila světlo světa dedička dvora Maria, v roce 1856 Anna, která se později provadla za učitele Wernera z Broumova, a Genovefa, která si vzala kupce Franze Sindermanna z náměstí v Broumově. Dne 12.2.1862 odkupuje Franz Herzog za 8000 guldenů dvůr od svých rodičů a stává se tím vesnickým šolcem. Pravděpodobně se na této události podílela celá vesnice. Dokonce kvůli ní přicestoval z Vídně bratr, aby mohl nositeli této hodnosti předat k této příležitosti zhotovený prsten, který byl v držení rodiny jako šolcovský prsten do roku 1945.

V roce 1866 zahřměla nad Broumovskem znovu válka. Byla to německo-rakouská válka. Protože öbyvatelstvo mělo ještě v paměti hrůzy ze tří slezkých válek, obávalo se pruských okupantů. Šolc nechal vyhlouti na poli velkou jámu, zakryji prkny a slámou a ukrýval v ní v době nebezpečí ženy a děvečky. V roce 1869- v pouhých čtyřicei osmi letech - zemřel mladý šolc. Jeho žena ho přežila o 16 let. Zemřela při lázeňském pobytu v Lázních Běloves u Náchoda 16.8.1885.

Poslední šolc

Josef Kahler, selský syn z Hejtmánkovic, čp. 37, se stal po sňatku se šolcovou dcerou Marií Herzogovou 6. 5. 1873 šolcem vesnice. Čtyři roky obhospodařovala churavějící vdova se svu nejstarší nezletilou dcerou dvůr. Za kolik guldenů koupil mladý třiadvacetiletý muž dvůr, není známo. Jeho otcovský dvůr převzala sestra, která se provdala za syna ze statku v Šonově, jménem Scholz. Ačkoliv to v době průmyslového rozmachu nebylo v zemědělství nejlepší, přesto se mu podařilo udržet a budovat blahobyt. Byl to od přírody družný člověk a zdatný sedlák. Později se stal hejtmanem Dobrovolných hejtmánkovických hasičů, kteří vznikli v šedesátých letech 19. století.

5.1.1874 přišla na svět jako první dětě Anna Kahlerová. O čtyři nebo pět let později spatřila světlo světa její sestra Maria. Obě dívky navštěvovaly po hejtmánkovické obecné škole dívčí měšťanskou školu v Broumově. V klášterní kuchyni se naučily vařit.  Po smrti tchýně si šolc najal šafáře (dnes správce), který bydlel na výměnku. Kromě toho tu bylo zaměstnáno 14 pacholků a děveček.

V roce 1889 obytný dům se stájemi vyhořel, místo něj byl vystavěn mnohem větší a měšťanštější, který se vůbec nehodil k jiným selským domům. Když se v roce 1896 jeho starší dcera provdala  za syna jeho sestřenice, lékaře v Rakousku, postavil tam mladému páru krásný venkovský dům. Dvůr měla převzít mladší dcera. Avšak osud tomu chtěl jinak. Druhá dcera onemocněla otevřenou tuberkulózou plic, odmítla se vdát a zemřela roku 1911. Z tohoto důvodu se mladí manželé vrátili z Rakouska zpět. Od roku 1904 chtěli dvůr vést dál se šafářem. Zeť také dvůr odkoupil. Současně ještě provozoval lékařskou praxi v Jetřichově. Ovšem manželský pár neměl ustláno na růžích.

MUDr. Josef Grieger, který neměl ponětí o zemědělství, brzy pochopil, že pokus je odsouzený ke ztroskotání. Rozhodli se dvůr pronajmout. Tím začal statek upadat. Šolc se roku 1905 se svou ženou a nemocnou dcerou přestěhoval do Broumova do domu čp. 206, ve kterém 7.12. 1912 zemřel. Jeho žena ho 5.10.1913 dobrovolně následovala.

Až v roce 1931 svitla naděje, když se jediné dceři Elfrídě, provdané Petschové, narodil syn Hans Rainer. Už se vedla jednání o prodeji s firmou Schroll, která chtěla získat dvůr za jeden milion korun a zřídit hostinec. Jednání  byla okamžitě přerušena. Bylo těšně před narozením dítěte, které se mělo stát budoucím šolcem. Zeť, MUDr. Walter Petsch, který pocházel z otcovy strany z prastarého selského rodu, se rozhodl, že chlapec musí vyrůstat ve svém dvoře. Zanechal své dobré lékařské praxe v severních Sudetech a vrátil se s rodinou zpátky. Do dvora se investoval systematický každý haléř, aby chlapec nemusel mít těžký začátek. Nejprve se vysadil les, který měl soužit jako pozdější zdroj peněz. Zeť zřídil ve svém volném čase zeleninovou a ovocnou zahradu. Budovy byly zrenovovány.

Chystala se stavba sleského závodu. Chlapec byl každou volnou minutu na dvoře. Jezdil s nájemci na pole, znal každé zvíře. Stejně staří selší synci ze sousedství ho poznali jako kamaráda, ačkoli žil vlastně ve měst. Avšak kvůli válce a jejimu konci bylo všechno zbytečné. Doktor Walter Petsch zemřel 1.2.1944 v šolcovně na prasklý žaludeční vřed. Jeho žena - poslední šolcova dcera - zemřela šest týdnů po něm na zápal plic.